Report od Zetyho

Rok od roku jsme starší a starší. Ale stále mládneme. Na srazy totiž jezdíme stále rádi. Jsme mladí, krásní a spojuje nás jedna důležitá věc. Áda. Ano, to slovo má v sobě určitou magii. Je jedním z nás. Ačkoliv se nad každým z eSports vznáší jako duch svatý a pak do nás vstupuje, je mezi námi všemi. Jeho abstrakce hraničí s nebetyčnou bezbřehostí. Nejinak tomu bylo ani na letošním srazu. Už, já nevím, kolikátém…

Vše začíná tradičním rituálem, kdy řada lidí netuší poblíž jakého krajského města se sraz koná, natož aby věděli, do jaké vsi míří. Tentokrát zabloudili i ti nejzdatnější cestovatelé, kteří se vydávají za svými přáteli po vlastní ose třeba přes půl republiky. Nastaly znovu tradiční situace, kdy Áda (ano, zase je tady to slovo…) hraje fotbal a přitom telefonuje: „Ne, sakra! Tam musíte jet na Žďár. Hlavně nesmíte odbočit na Brno, to byste byli úplně v háji! Ach bože, maminko moje!“

Nakonec ale všichni, kdož měli do kempu namířeno, dorazili. Někdo dříve a někdo později. Program v pátek bývá volný, neřkuli nevázaný. To poznala zejména vsetínská redakce a kolegy z Plzně a jedním přeběhlíkem z Budějovic. Ti se obětovali a jako první výprava se pokusili najít pohostinství v centru, vlastně na návsi. Povedlo se…

Sobota je zlatým hřebem celé akce. Tak je to každý rok. A tady přichází na řadu magická a rituální postava. Áda na několik hodin sestupuje z nebes a stává se jedním z nás. Už do nás nevstupuje jako duch svatý, už nás nechrání. Je to tak. ON je jedním z nás. A mluví…strašlivě moc mluví až je to únavné a většina z nás by ho raději zase viděla tam nahoře mezi Bohy.

Letošní projev největšího z největších byl tradičně peprný, plný šprýmů a přípravy na Gregory, fotbálek a zvláštní program srazu, který obstarala českobudějovická tvůrčí skupina Arte della Tlampač se svými divadelními hrami…

A neděle? Co dodat? Náš nejvyšší je znaven, protože všemi milován musel každý den trávit celou noc pláčem nad rozlitým mlékem jednotlivých redakcí. Postupně se všichni ubírají k domovům, jen ON pláče. Musí zpátky na nebe. Zpátky na stráž nad námi všemi…Ádo, děkujeme…!

=================================================================== Gregory a divadlo

SOBOTA? FOTBAL, ZETY, ZPĚV….!

Sobotní večer se odehrál v místní sokolovně a podle očekávání měl dvě části, nebo chcete – li, dva vrcholy. Tím prvním byla dvojice představení budějovických divadelníků Arte della Tlampač v čele s eSports redaktorem Zetym, tím druhým pak slavnostní vyhlašování výročních cen Zlatý Gregor.

V prvním části večera tak svoji kůži na pódium přinesli jihočeští kumštýři. Ze svého repertoáru vytáhli hry „vakoptakoještěr“ a „nech mé kozy být mám je rád“ což uvítali všichni kulturně vzdělaní redaktoři eSports. Oba dva se pak shodli na tom, že divadelní představení bylo pěkným zpestřením sobotního odpoledne. A reakce zbylého publika? Nad očekávání kladné. I takový divadelní analfabet jako Aleš Koňařík nešetřil chválou. A to zejména na první ze dvojice her. „Víš, ta závěrečná sekvence, kdy voda zaktivuje korozi, jež poté obepne do svého sevření železnou rudu, prostě ta zjevná symbolika příčiny a důsledku ve mě evokovala počítačovou hru The Incredible Machines, kterou asi ale znají spíš už jen ti starší, protože jsem se ji snažil hrát už před deseti lety,“ poznamenal Koňařík . „Celkově si však myslím, že rozum a cit mohou být v rovnováze. Stačí, pičo?" dodal.

„Snaha o zkulturnění esporc byla sice dobrý nápad, leč v některých případech se minula účinkem,“ řekla Hana Ježková, kterou s Koňaříkem spojuje stejná délka vlasů a která to v redakci nemá žádný med. „Místo obdivování výkonů herců stihli někteří telefonovat, posílat zprávy a ještě sledovat přenosy sportovních utkání…což byla škoda bo si obě strany zasloužily mnohem více pozornosti,“ pozdvihla profesorsky obočí. Hry se jí však líbily. „Obzvláště mě pobavilo když Zety drobil po jevišti horalku a následně kouzlo s fidorkou. Doufám, že mi prozradí, jak to udělal, bo občas by druhá sušenka bodla,“ podotkla.

V druhé půlce večera došlo na zlatý hřeb srazu, předávání zlatých Gregorů. Nevíce si jich z pódia odnesl Tomáš Zetek, se kterým jsme z tohoto důvodu udělali samostatný rozhovor. A co ostatní ocenění redaktoři? Protože jich bylo více než šedesát, bylo bych jejich vyjmenovávání záživné ještě méně, než přesilovky HC Plzeň 5 na 3. Proto zmíním pouze ty nejvíce viditelné: Redaktorem roku byl vyhlášen Franta Suchan, cenu za nejlepší redakci si odvezly Zetyho Budějovice, nejlepším onlajnistou se už po páté v řadě stal Honza Skalák a do Síně slávy šéfstvo uvedlo Martina Bociana.

Sobotní večer pak – po sérii oslav sportovních i gregoriánských úspěchů - ukončila táboráková verze ústřední písně z filmu Titanic, odezpívaná příznačně redakcí HC Vsetín. A byla to taková hezká tečka za sobotním večerem. Opakuji: byla to taková hezká tečka za sobotním večerem.

Tomáš Zetek: Českobudějovická redakce? Sežere na co přijde!

Dvacetiletý Tomáš Zetek byl jednou z ústředních postav sobotního odpoledne. Nedlouho poté, co na travnatém hřišti nad ubytovnou obětoval za úspěch svého mančaftu krev, pot a skluzy, sehrál jednu z hlavních rolí i v místní sokolovně. Nejprve coby představitel dvou figur v divadelních hrách „vakoptakoještěr“ a „nech mé kozy být mám je rád“ a poté i jako nejčastěji Gregora přebírající esporťák. Tomáš, který v sobotu v podstatě neslezl z pódia, nám své pocity sdělil posléze v exkluzivním rozhovoru. „Uff,“ řekl oficiálním stránkám letošního srazu, což přesně vyjadřovalo jeho rozpoložení. Přestože měl úspěšný redaktor v sobě něco málo přes sedm piv, dokázal odpovědět důstojně na všechny otázky.

Nebyl jsi trošku nervózní, když jsi v hledišti viděl všechny své kolegy z eSports?
„Nevím, jestli nervózní je to správný slovo, ale bylo to určitě jiné, než když hraji před normálním publikem. Rozhodně jsem ale byl ze všech členů Arte skoro nejklidnější, ostatní se báli daleko víc, protože si našli důvody, kvůli kterým byli nervózní.“

Chceš říct, že eSports není normální publikum?
„Normální lidé vypadají jinak! Nebudu jmenovat…“

Ano, raději redakci HC Sparta nejmenuj. Jak vlastně vznikl nápad hrát na sraze divadlo?
„Může za to pan Schlegel. Jednou se byl podívat v Budějovicích na jednom z našich představení a okamžitě dostal nápad, že jsme lepší než loňský bungee dumping, a tudíž bychom měli zahrát na srazu. Bohužel se nám nepodařilo uvést tu hru, jež pana Schlegela tolik nadchla. Museli jsme sáhnout k záložní variantě. A musím říct, že já osobně jsem byl z tohoto řešení neskutečně zklamaný.“

Pročpak?
„Protože ta hra, kterou viděl pan Schlegel a která ho tolik inspirovala, aby si umanul, že nás chce mít jako atrakci na srazu, je podle mne nejlepším dílem Arte della Tlampač. Hlavně by ale dost zapadala do kontextu srazu firmy eSports. Celý děj příběhu je totiž situován do sídla administrativní firmy, kde je nakonec po spiknutí nového zaměstnance odhaleno obchodování s lidskými orgány.“

Brr! Popojedem! Jsi spokojen se způsobem, jakým místní nenormální publikum přijalo vaše hry?
„Rozhodně jsem čekal horší průběh představení. A nejen já. Překvapilo mne, že třeba lidé jako Míra Houdek či Vojtěch Gibiš udrželi emoce na uzdě a nevstupovali do děje.“

Tak přece jenom tu redakce HC Sparta padla… Po divadelním představení následovalo předávání Zlatých Gregorů. Máš spočítáno, kolikrát jsi vlastně byl na pódiu?
„Nechci, aby to vyznělo hloupě, ale opravdu nevím, kolikrát jsem šel na pódium. Musím ale přiznat, že jsem čekal tak dvě návštěvy pódia. To, co se dělo, mě ani ve snu nenapadlo, že by se mohlo stát.“

Nebolely tě trochu nohy z toho neustálého chození do schodů a ze schodů?
„Rozhodně ne. Chodil jsem tam moc rád. Zvlášť, když jsem šel s kolegy přebírat cenu za nejlepší redakci a skokana roku.“

Nicméně po skončení ceremoniálu jsi byl přistižen, kterak o Gregory hraješ karty. Kolik sis jich nakonec odvezl domů?
„Vhledem k tomu, že jsem vášnivý karbaník, jsem si mimojiné odvezl i Gregora Fandy Suchana, jistého Kaufmanna ze Vsetína a dalších.“

Vážíš si těchto Gregorů stejně jako těch, kterých jsi nabyl udělením?
„Ty lidi jsou pro mě póvl, takže jsem ty Gregory spálil hned po poslední partii mariáše.“

Jaké byly oslavy po Gregorech? Padlo více škopků než dnes?
„Byl jsem po tom dni tak unavený a opitý úspěchem, že už jsem do sebe moc piva nedostal. Na rozdíl od mých kolegů z divadla.“

A nějaká svačinka v rámci českobudějovické redakce se konala?
„Oni jsou vyžraní dost, takže jsem se o ně nestaral. Stejně nakonec sežrali a vypili na co přišli.“